S.d.Ch.: Lidská trilogie

Po České a Umělecké trilogii završuje nakladatelství Divus edici dramatických opusů S.d.Ch. vydáním Lidské trilogie. Opulentně kolážovaná a fotograficky doprovázená celobarevná autorská kniha zahrnuje trojici dramat syntetizujících předešlá tématická vymezení opět ve třech žánrových polohách, loutkové frašky, literárního dramatu a náročného činoherní textu.
Cenou Alfreda Radoka oceněná Duchovní smrt v Benátkách s žánrovým podtitulem loutková mortalita jako podobenství o zániku maskulinity je hedonistickou parafaustiádou a výsměchem naší permanentní nénii nad selankovitým domněním o zanikajícím světě duchovních hodnot. Na každý pád přijde vyčerpání a přijde konečné prozření, potom je každá gondola proplouvající pod vašimi palácovými okny pohřební.
Iniciační mariánská fraška Katolický sen lidského člověka vyvádí pomocí svojí složité struktury divadelní text z divadelního prostoru a postuluje jeho prostřednictvím podmínky nutné posmrtné vzpoury proti zotročujícím metafyzickým mechanismům. Iniciace protažená vápencem Moravského krasu, ornamentalizovaná intencemi mariánského kultu a opatřená revolučním charakterem.

Celý tří trilogický cyklus uzavírá makabrózní čtyřaktovka Jelení příkop, funerálně - apokalyptické evangelium známější pod falešným názvem Apokalypsa v Praze napsané na půdorysu didaktického symbolismu státního pohřbu Václava Havla a zklamaného chiliastického očekávání roku 2012. Přes ochoz Nejsvětějšího Salvátora je nejkrásnější vyhlídka na pestrou škálu možností našeho zániku a následné transcendence, ovšem jen pokud nám Pohřební bratrstvo nenařídí zatáhnout závěsy.

Jak se ukázalo, je tu Lidská trilogie především proto, aby variovala téma zklamaného očekávání v jeho nejkrutější poloze, v selhání naší představy o podobě a fungování duchovního světa.

Tiráž:

Napsal a koláže vytvořil S.d.Ch.
Grafická úprava a příprava pro tisk Ivan Mečl a Blanka Brixová
Fotografie Dita Lamačová a S.d.Ch.
Jazyková redakce Olga Sixtová
Autorem erotické nástěnné malby v pozadí fotografií ke hře Duchovní smrt v Benátkách je Lucie Ferliková.
Sochy a kamenné objekty na ostatních fotografiích jsou z výstavy Martina Zeta.
Fotografie byly pořízeny v Divusu na Vltavské.

Vydání první - Praha 2014 - ISBN: 978-80-86450-84-1
 

Ukázka ze hry Jelení příkop:

B.V.K. (stojí u dřezu s pohledem na televizi): Kvůli pietě máme smutnou televizi. Neztlumíme zvuk? Na dopoledne moc smutný zvuky.

K.H.: Stála Matka Bolestná. (pleskne králíka po stehně) A mám pocit, že u nás nic nebrání tomu, aby rakev jela až v úrovni okna. To je dvanáct metrů akorát. (jde s pekáčem podél okna k televiznímu stolku, kde ztlumí Stabat Mater, zadívá se na obrazovku) Něco se děje u katafalku.

B.V.K.: Taky už bude pomalu deset. (vyndá ze dřezu bramboru, kterou ukáže) Já je jenom opláchnu a udělám jakoby americký se šlupkou. Nechci přijít o začátek. (skloní ruku s bramborou) To bysme si na ni mohli skoro sáhnout.

K.H. (vrátil se k lince a solí a koření králíka): Měli bysme si vyhledat toho průvodce.

B.V.K.: Určitě. (přejde od linky k laptopu) Co mám zadat?
 
K.H.: Stačí průvodce pohřbem.

B.V.K. (zadává): Už to mám. Ten Google Apocalyptic je úžasnej. (čte) Průvodce funerálním rituálem od Spirituela Frasse. Monstrpohřeb v předvečer konce.

K.H.: To je ono. On je proděkan funerální fakulty. Měli by všechno průběžně aktualizovat. Samozřejmě jen před informační embargo, který budou postupně posouvat. (přejde ke dřezu a začne loupat brambory a čistit zeleninu) Dám ho na zeleninku, to mě nezabije.

B.V.K.: Pěkně udělaný stránky. (projíždí stránky) Tak není ebenovo-mahagonová, ale ebenovo-týková, uvnitř je potažená tenkým titanovým plechem potaženým platinou. Zámky švédská ocel kalená k prvnímu odstínu černé. A ta přepážka je ze želvoviny a průzor z křištálu. Rozměry: šířka dvě stě dva, délka čtyři sta čtyři, výška sto dvacet čtyři centimetrů.

K.H.: Jak nějaký varhany. Proto bourali ten vchod.

B.V.K.: Váží šest set šest kilogramů a ponese ji dvanáct elitních výsadkářů ve dvouřadu na každý straně pomocí speciálních madel z finskýho antikora. A neříká se jí rakev, ale funerální archa a je dílem sochaře a designéra Simona Menažeriho.
 
K.H.: Já na toho králíka vůbec nemám chuť.

B.V.K.: Ani se ti nedivím. (vstane a pohladí kočku, ať je kdekoliv) Vždyť je to jak kočka.

K.H.: Takový míry by vůbec nemohly do kremace. (samozřejmě strčí pekáč s králíkem do trouby a zabouchne dvířka) Do normální, myslím.

B.V.K.: Všechno se tají. Na kremaci ale nevěřím.

K.H.: Možná nechtěj místo pohřbu prozradit vůbec. Měli by k tomu spoustu důvodů.

B.V.K. (znovu u laptopu): Přijímaj se na to sázky. Vyndej mi vál a váleček, prosím tě.

K.H. (vyndá vál s válečkem na linku): Lidstvo nemá valnou cenu.

B.V.K.: Sází se i na to, jestli žalem umře nebo neumře. Píšou, že rakev je hermeticky uzavřená, přesně v deset nula nula se uvnitř rozzáří blankytný světlo a rozezní úvodní tóny Mahlerovy desátý nedokončený symfonie jako znamení o konci lhůty. Jestli neumřela a žije, odpoví rozsvícením stejně blankytný diody na levý straně rakve. Pokud se do deseti deseti dioda nerozsvítí, je prohlášena za mrtvou vdovu, průvod vyráží a vyplácejí se sázky a teprve pak se postupně začínají brát nový, na trasu průvodu, způsoby převozu, druhy obřadů a na to pohřební místo.
 
(Odkudsi se rozezvučí modifikovaná melodie árie Papagena z Mozartovy Kouzelné flétny.)